HAVÁRIE

 
 
Včera jsem se stala účastnicí vážné dopravní nehody, ze které jsem vyvázla s lehkým zraněním.
Začnu trošku ze široka. Již od soboty - tedy celé dva dny před touto pondělní nehodou, jsem intenzivně prožívala blízkost a Lásku Ježíše Krista. Jako by mne nesl ve své náruči. Jinak - až do této poslední soboty (Retroden ve Svratce) můj duchovní život zkomíral - omezil se jen na ranní a večerní modlitbu a přes den jen na střelné modlitby typu: "Miluji Tě, Bože", nebo "Ježíši, miluji Tě a důvěřuji Ti", "Děkuji Ti, Ježíši, že jsi s námi a chráníš nás."
Jenže právě od této soboty bylo něco jinak. Ježíše jsem vnímala velice, velice intenzivně.
Včera, t.j. v pondělí, jsem po obědě jela autobusem do města. Celou cestou tam jsem se modila a rozmlouvala s Ježíšem. Pro skeptiky a nevěříci chci podotknout, že mne klidně můžou vyhlásit za blázna, pomatence, můžou se mi smát jak je libo. Nevadí mi to. Vím, že moje myšlení a cítění se opravdu hodně liší od myšlení a cítění běžných lidí, indoktrinovaných všudypřítomnou propagandou. Jsem sama sebou, jsem svá, a v Ježíše nevěřím, protože Ho znám. Prostě VÍM, že ON je reálná bytost, která mi mnohokrát pomohla, a že se na Něj můžu vždy spolehnout. Stejně, jako nevěřím ve svého manžela, protože vím, že je, vidím ho a tak podobně. Ježíše se nemůžu dotýkat, ale vnímám Ho celým srdcem.
Ve městě jsem měla čas hodinu a půl, ale stihla jsem všechno - obchod s nábytkem, galanterii, lékárnu i poštu. Bylo to jen tak-tak, abych stihla dělnický autobus, odjíždějící z nádraží ve 14.35 hod. Spěchala jsem na nádraží, protože vzhledem k tomu, že jsou prázdniny, další autobus jede až za tři a půl hodiny. Jěžíš mi říkal - Jen klid, stihneš to... Opravdu jsem na zastávku doklusala právě ve chvíli, kdy přijel i bus. Byla jsem šťastná a Ježíši děkovala, že jsme to tak krásně stihli.
V autobuse cestou domů jsem se opět modlila a rozmlouvala s Ježíšem, když tu jsem na zlomek sekundy zahlédla strom před naším busem. Instinktivně jsem se chytila zábradlí - seděla jsem u zadních dveří, přede mnou nebylo sedadlo, ale zábradlíčko.
Následovala strašná rána, hodilo mne to dopředu, pak zpět. Měla jsem na kolenou dvě tašky, ty ležely na sedadle vedle mne, a paní, která na tom sedadle seděla vedle mne, ležela v uličce. Sandály spadly na schůdky u dveří. Silně jsem krvácela z místa pod pravým kolenem a nejdříve jsem se snažila zastavit to krvácení. Vypotřebovala jsem celý balíček papírových kapesníčků. Když jsem se trošku vzpamatovala, viděla jsem paní v tmavé sukni a světlejším pulovrem, jak prochází autobusem s telefonem u ucha. Zřejmě volala záchranáře. Pak se otevřely dveře a vystupovali jsme ven - do lesa.
Rozhlížela jsem se kolem a hledala řidiče, protože to první, co mne napadlo bylo, zda je pan řidič v pořádku.
Kolem projížděla červená dodávka PKS. Zastavili, vystoupili dva muži v červených overalech žďárské firmy PKS. Pomohli panu řidiči ven z autobusu. Když jsem viděla, jak je předek autobusu, v místě řidiče zdemolovaný, uvědomila jsem si, že je to fakt ZÁZRAK, že řidič to přežil. Seděl před autobusem, silně krvácel z čela. Ptala jsem se, zda je v pořádku. Prosil mne za odpuštění, že toto určitě nechtěl. Utěšovala jsem ho, že to, co se stalo, není jeho vina a že jsem ráda, že žije. Říkal, že na chvíli ztratil vědomí, zatmělo se mu před očima a bylo to.
Já si myslím - jen moje domněnka - že řidič byl unavený a přetížený. Řidičů je málo, musí sloužit, i když by měli odpočívat. Vinu na této nehodě má systém, ve kterém žijeme. Korporátní fašismus. Čtvrtá velkoněmecká říše. Demokratura. Systém, ve kterém je na prvním místě honba za ziskem a všudypřítomná dekadence.
 
 
Toto se stalo těsně před patnácou hodinou. Pak jsem ještě viděla, jak vynesli z busu paní, která byla v těžkém šoku a paní s tmavou sukní, která přivolala záchranáře, o ní pečovala. Poprvé v životě jsem viděla člověka v těžkém šoku a otřáslo to mnou.
Do deseti minut byli na místě hasiči, pak záchranáři, policie a zanedlouhlo na louce z druhé strany silnice přistál vrtulník. Záchranáři a hasiči se ihned začali starat o lidi, policisté zapisovat naše jsména a šetřit okolnosti nehody. Několik osobních aut, které jeli za našim autobusem, zastavilo a řidiči se vyptávali, kdo je nezraněný a jede do Jam, že ho vemou.
Já sice byla zraněná, ale nezdálo se mi to nijak vážné, a tak jsem myslela, že do mé vesničky dojdu pěšky. Bylo to zhruba 4 km pře Jámami, takže až k našemu domu to bylo nějakých pět kilometrů, a to bych zvládla hravě. Záchranáři mne vyvedli z omylu, nepustili mne. Provizorně mi ránu ošetřili. Měla jsem starost o ostatní cestující, hlavně tu paní s těžkým šokem a o řidiče. Tu paní pak naložili do vrtulníku a letěli do nemocnice, s podezřením na zranění páteře. A také otřes mozku.
Pak mne naložili do sanitky, ještě se dvěma ženami, které také bydlely v Jámách. V nemocnici bylo všechno na nohou - měli pohotovost. V hale s recepcí byli snad všichni - lékaři, sestry, pomocný personál. Každý, kdo mohl. Čekali na příliv zraněnných. Byla jsem mezi prvními. Odvezli mne na rentgen, pak na šití. Na pravé noze pod kolenem mám 4 stehy. Jinak bylo - dle rentgenových snímků, vše v pořádku. Měla jsem ještě namoženou pravou ruku - rameno a zápěstí. To také lékař, který se o mne staral, vyšetřil.
To, co jsem včera protelefonovala, to jinak neprotelefonuji ani za rok. Volala jsem několikrát manželovi, mamince i dcerce. Naše auto je momentálně v servisu, ale dcera slíbila, že pro mne dojede, tak jsem sanitku na odvoz domů odmítla. Dcerka vezla Nikouška k druhé babičce do Žďára, tak to měla relativně blízko, ale ona by pro mne dojela i ze Svratky, kde s vnoučkem bydlí. Jenže jsem se cítila dobře, dokonce i počáteční mírný šok (třes v celém těle) načisto ustoupil. Tak jsem nejdříve hledala autobusový spoj a pak vlakový. Vlakové nádraží (rovněž i zastávka autobusu) jsou blízko - vlastně, hned vedle nemocnice. Vlak měl odjíždět za deset minut, takže jsem dcerušce volala, ať mne počká na nádru v ZR. Silnice do Jam byla stále uzavřená - jeli jsme domů přes Mělkovice a Veselíčko. Domů jsem dorazila v šest hodin - tři hodiny po nehodě.
Je to zvláštní, že jsem u tak závažné nehody měla být. Jinak by Ježíš nedopustil, abych tím autobusem jela. Nechápu sice proč, ale v Ježíše mám naprostou důvěru. Možná by ta nehoda dopadla mohem hůře. Cítím, že následky nehody byly zmírněny na minimum. Nechápu, proč se to muselo stát - protože to, že se to stát muselo, je nad slunce jasné. Karma? Útok temných duchů? Nebo něco jiného? Jen Bůh sám ví proč. Jen ON vidí všechny souvislosti, výšku, hloubku, šířku a všechny ostatní okolnosti této nehody.
Je to paradox, logikou a "zdravým" myšlením nepochopitelné, ale já jsem věděla, že je s námi se všemi Pán a moji víru to ještě umocnilo a nastartovalo intenzívnější duchovní život. Já sama to nechápu, ale Bohu absolutně důvěřuji. Snad někdy pochopím, proč se to stalo a stát muselo, ale v této chvíli nevím NIC, jen miluji a důvěřuji.
V noci jsem nemohla spát, zraněná, namožená ruka šíleně bolela. Jak jsem se tak převalovala, vzpoměla jsem si ještě na jeden detail. Když přijel autobus na zastávku, tak nebyl označen cílovou stanicí, v tomto případě "Mirošov", ale jako autobus MHD, číslem 6. Hned jsem na tuto zvláštnost zapomněla. Ráno jsem si znovu prohlídla fotku zdemolovaného autobusu (který je na odpis, vhodný akorát do šrotu). Cílová stanice je tam uvedena správně - Mirošov.
Na tomto místě můžu ukončit mé povídání. Píše se mi těžce, pravé rameno stále bolí.
Doufám, že vás popis této nehody zaujal, protože má hlubší význam. Také budu muset nad vším, co se stalo, ještě mnoho přemýšlet a meditovat.
Přeji vám, ať se vám nikdy nic podobného nestane.
Mějte se všichni krásně.
 
 

Diskusní téma: HAVÁRIE

Pozdrav

Datum: 20.08.2019 | Vložil: Renda K.

Majko zdravím tě a celou tvoji rodinu, jsem ráda, že jste všichni v pořádku a v ochraně Boží. Bůh žehnej všem lidem, Amen.

Re: Pozdrav

Datum: 21.08.2019 | Vložil: abundancia

Děkuji, děkuji, děkuji. Velice mne to potěšilo. Ať je Boží požehnání stále s tebou a se všemi, které máš ráda.

Stal se zázrak

Datum: 15.08.2019 | Vložil: Táňka

Majko, musela jsi tam být, jelikož kdyby jsi tam neseděla, nehoda by dopadla ještě hůře a mohlo být na místě i hodně mrtvých. Tvoje přítomnost s Ježíšem zabránila všemu tragickému. Díky Bohu za jeho pomoc a ochranu, Amen.

Re: Stal se zázrak

Datum: 15.08.2019 | Vložil: Díky

Díky Táňko, za odpověď. Přesně takto jsem to vnímala. Právě dnes jsem se v ZR setkala s jednou jednoduchou slečnou, která v buse také jela a bála se zase jet autobusem. Prý si byla pro prášky na uklidnění. Přesně takto jsem jí to vysvětlila a navíc vydala svědectví o Ježíši Kristu. Myslím si, že to celé byl plánovaný útok démonských sil, a možná i na mně samotnou. Je možné, že jim svými modlitbami dost škodím, když se každý den modlím z naši vlast, celou planetu a všechny lidi na světě. Seděla jsem totiž na sedadle "smrti". Jen díky Ježíši jsem nevyletěla hlavou dolů na schody - to by fakt mohlo být po mně. Děkuji také za sdílení. Za dva dny si ten článek přečetlo více než 3500 lidí - to je také hezké svědectví o Ježíši. Ještě jednou děkuji a zdravím. Zdravím také Renatku, Blanku, a ostatní. Měj se hezky.

Re: Re: Stal se zázrak

Datum: 16.08.2019 | Vložil: Táňka

Ano Majko, bylo to tak, jak píšeš! Útoky temnoty. Ale stále je vidět, že je vítězem láska. Ježíš je úžasný, ten přesně ví, kdy a jak správně zasáhnout. Přeji ti hlavně klid a pokoj, vzkaz vyřídím. Měj se hezky,

Re: Re: Re: Stal se zázrak

Datum: 16.08.2019 | Vložil: Modlitba...

... která démonům a všem temných duchům tak vadí, je tato:
"Pane Ježíši Kriste, svůj život dnešního dne, všechny mé modlitby, práce a námahy, každý úder mého srdce, každý nádech a výdech mého těla, spojuji s Tvým utrpením na kříži a takto to Bohu Otci Obětuji rukama Panny Marie za svobodu českého a slovenského národa a za osvobození naší planety a lidstva. Děkuji Ti, že to přijímáš. Sláva Otci...."
Zdá se, že se temným nedaří tak, jak chtěli - díky Ježíši. Modlím se to už asi rok. Je to čtvrtá modlitba v souboru mých ranních modliteb. Tuto modlitbu mi vnukl Ježíš, nevymyslela jsem ji sama.

Děkuji

Datum: 14.08.2019 | Vložil: abundancia

Děkuji ti, Janičko, za krásná slova, která hladí duši. Nemyslím si však, že jsem něco extra, přesto děkuji. Povzbudilo mne to pro další práci na těchto stránkách.

Skláním se

Datum: 14.08.2019 | Vložil: Jana Halačková

Marienko, jsi obdivuhodný člověk. Každé tvé slovo, které zde píšeš, má hloubku a důležitý význam. Žádné blátivé řeči, kterých máme kolem mraky. Jen slova lásky, pochopení, slova, která hladí, a to i když píšeš o tak nešťastné události. Modlím se za všechny v autobuse, i za pana řidiče a přeji ti brzké uzdravení.

Přidat nový příspěvek