LOM "MEXIKO"
Minulý týden jsem oslavila své nekulaté narozeniny, a sama sobě jsem si nadělila výlet do lomů Velká Amerika a na Karlštejn. Byl to skvělý, nádherný den. Velmi se mi všechno líbilo.
Nejdříve jsme si z vyhlídky prohlídli lom Velká Amerika, pak jsme jeli busem dále do lomu Malá Amerika, kde jsme měli prohlídku podzemí s průvodcem. V těchto lomech se dlouho těžil vápenec. Obyčejný, ze kterého je postavena půlka Prahy (používal se do betonu), ale také vzácný, vysokoprocentní vápenec, s obsahem uhličitanu vápenatého kolem 96% a více. Využití takto kvalitního vápence je široké, téměř ve všech oborech lidské činnosti, dokonce i ve farmacii.
Prošli jsme si třetí patro bývalého lomu, průvodce nám ukázal například jak se těžilo formou nálevkové těžby, a mnoho jiného. Byli jsme také u tzv. "Hagenova gongu". Pověst, či spíše mýtus, o duchu Hanse Hagena je však zcela smyšlená. Ale raritka to je. Jedna paní byla tak odvážná, že se pokusila ducha Hanse Hagena přivolat. Bylo potřeba třikrát zazvonit, tedy třikrát udeřit do gongu kovovou tyčkou, a pak jsme museli všichni zhasnout baterky a v úplné tmě natahovat uši, abychom zaslechli z vedlejší chodby čvachtané Hagenovo kroky. Kroky jsem slyšela, ale ne z vedlejší chodby. Čvachtání pocházelo od mých spoluvýletníků...
Zajímavý zážitek. V podzemí jsme byli něco kolem 180 minut, tedy asi hodinu a půl. Pak jsme chvilku pobyli na čerstvém vzduchu, a průvodce nás pak zavedl do podzemí dalšího lomu. Tahle prohlídka byla mnohem kratší. Právě zde jsme mohli vidět do lomu Mexiko, kde byl kdysi zřízen trestanecký tábor, nejčastěji pro politické vězně, nebo vězně, kteří se pokusili o útěk z uranových dolů v Jáchymově. "Český Mauthausen", neboli koncentrák, fungoval od roku 1948 do roku 1953. Podmínky zde byli strašlivé. Opakuji pouze to, co nám průvodce vyprávěl. Odsouzení museli plnit normu jako zkušení a vytrénovaní horníci, ale většinou šlo o lidi vysláblé po předchozích výsluších (či mučení) ze strany ďáblů z S,T,B. Vězni byli z řad intelektuálů, nezvyklých na tak tvrdou dřinu. Proto bylo nemožné normu splnit. Norma byla 12 vozíků vápence. Podle některých zdrojů dokonce 16 vozíků, ale já věřím raději našemu průvodci, který mluvi o dvanácti. Když odsouzenec normu nesplnil, byla mu zkrácena denní dávka jídla na polovinu. Když ani pak nesplnil, zůstal o hladu. A když ani potom normu nesplnil, byl zamčen do díry v lomu pod hladinou spodní vody - takže na podlaze bylo permanentně kolem 10 cm vody - bez jakéhokoliv nábytku, tedy s nemožností si sednou, či lehnout. Bachaři byli mimořádně krutí. Byli rekrutováni z vězňů odsouzených na doživotí za sadistické, kruté a nelidské vraždy. Slíbili jim, že když vydrží v "Mexiku" čtyři roky, budou propuštěni na svobodu, a zbytek trestu jim bude odpuštěn. Zde se sadističtí vrazi mohli opravdu "vyřádit"... Naštěstí nikdo zde nezemřel, ale nikdo toto kruté týrání nevydržel déle než 3 měsíce. Někteří již po dvou týdnech museli být převezeni do nemocnice, která patřila věznici Pankrác.
Teprve v roce 1953 se to provalilo. Na západě se objevili fotky a články o československém gulagu, ve kterém náš stát mučil vlastní lidi. Z UV proto dorazil příkaz všechno zničit, zkartovat, tábor zrušit. Proto mnoho desetiletí se nic o tomto hrůzném místě nevědělo. Naštestí, dnes už mnohé víme, navzdory tvrdému utajování.
Velká Amerika.
Malá Amerika.
Lom Mexiko.
Hrad Karlštejn.