ČTYŘI SVÍCE NA ADVENTNÍM VĚNCI

Na adventním věnci hořely čtyři svíce. Bylo ticho, takové ticho, že bylo slyšet, jak svíce mezi sebou potichoučku mluví. První svíce vzdychla a řekla:

"Já se jmenuji  POKOJ.  Mé světlo hoří, ale lidé pokoj nemají, nechtějí mne! Na mnoha místech ve světě je válka, v mnoha rodinách a v mnoha vztazích nevládne pokoj."

Jají světlo bylo stále menší a menší, až docela zhaslo. Druhá svíce blikala a řekla:

"Moje jméno je  VÍRA.  Ale jsem už přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic slyšet. Myslí si, že Boha nepotřebují. Už není potřeba, abych svítila.."

A také drzhá svíce zhasla. Tiše a smutně se přihlásila ke slovu i třetí svíce.

"Mně říkají  LÁSKA.  Už nemám sílu hořet. Lidé mne dávají stranou. Moje jméno používají pro věci, které jsou sobectvím, a ne láskou. Vidí jen sami sebe a ne druhé lidi, které by měli milovat. Nedokážou pro druhé nic obětovat."

A její mihotavý plamínek zablikal a zhasl.

Do místnosti přišlo dítě. Podívalo se na svíce a řeklo:

"Ale, ale, vy přece máte hořet, nemáte být vyhaslé!"

Bylo mu skoro do pláče. V tu chvíli se přihlásila čtvrtá svíce. Řekla:

"Neboj se!  Pokud svítím já, můžeme znovu zapálit i ty ostatní. Moje jméno je  NADĚJE.

Dítě vzalo opatrně svíci do rukou a znovu zapálilo tři zbývající.

POKOJ,  VÍRU,  LÁSKU  I  NADĚJI  PŘINESL  BOŽÍ  SYN,  JEŽÍŠ  KRISTUS, NA  JEHOŽ  NAROZENÍ  SE PŘIPRAVUJEME.

A proto bděme a buďme připraveni!

(Zdroj: Letáček s pořadem bohoslužeb ve farnosti Radešínská Svratka, Olešná a Jámy - okres Žďár nad Sázavou)