POHÁDKA NEPOHÁDKA, MOC NEMOC NAKAŽLIVÁ
Autor: Jája Dušková
Bylo nebylo, žila nežila jedna dívka. Nebyla moc šťastná přesto, že její rodiče hodně pracovali a tak měli celkem hodně peněz, pěkně zařízený krásný dům. Ona měla také krásné a drahé oblečení a další věci, které ji kdekdo záviděl. Neměla moc kamarádek, vlastně neměla žádnou doopravdickou, která by ji měla ráda takovou jaká je, které by se mohla svěřit se svým trápením. zdálo se jí, že jí většina děvčat závidí a dívka před nimi hrála, že se má skvěle.
Ani rodičům se nemohla svěřit, protože skoro pořád pracovali a nechápali, co jí chybí. Vždyť dostane cokoli se jí líbí! Vždyť je o ní dokonale postaráno! Vždyť nemá žádné povinnosti, jen se trochu učit. Věděli, že když jí dají na soukromou školu a budou štědří, tak i když nebude mít zvláštní výsledky, tak tu maturu udělá.
Dívka doopravdy neměla zvlášť dobré výsledky a zdálo se jí, že ostatní si o ní myslí, že je hloupá. A protože jí i učitelé nadržovali, zdálo se jí, že ji nikdo nemá rád.
A pak se to stalo! Nebo nestalo? Tato dívka byla nakažena mocí nemocí nakažlivou! A jak se to stalo nestalo? No potkala nepotkala kouzelnou nekouzelnou babičku. Tato babička byla nakažena mocí nemocí nakžlivou a tu dívku nakazila. Když ta moc nemoc u dívky propukla, prozradila dívce všchno, o té moci nemoci nakažlivé.
Zárodky této moci nemoci v sobě všichni nosíme, ale projeví se většinou až po dotyku s osobou s plně rozvinutou mocí nemocí nakažlivou.
Když je někdo nakažen, jeho svět se změní. Víc a víc lidí v jeho okolí ho má rádo a ten člověk je šťastnější a spokojenější, zažije víc legrace i lásky.
Tato moc nemoc nakažlivá se jmenuje hlazení.
Když je někdo pořádně nakažen, jeho ruce hladí, jeho jazyk hladí a srdce a rozum ví, jak, kdy a koho je třeba pohladit.
Babička naučila dívku nejdřív hladit sebe, kdykoli se necítí dobře, kdykoli když se jí cokoli nelíbí, kdykoli když je smutná, kdykoli je naštvaná, zkrátka kdykoliv. Naučila jí, že se nemusí veřejně před lidmi hladit! Že se může hladit jen v duchu, jak rukama, tak řečí, tak srdcem.
Když se naučila hladit se, začala se učit hladit ostatní.
Začala nejdřív v duchu, neměla totiž odvahu! (Aby si o ní nemysleli, že je nějaká divná.) Ale někdy se jí ani to nedařilo! Některé lidi neměla ráda, někteří ji naštvali, některých se bála.
A proč vlastně mám ty lidi hladit, když mne nemají rádi?! Ale vždyť ty si chceš svůj život změnit!
A tak jí babička nebabička poradila, aby si ty lidi představila třeba ve chvíli, když vyhráli milion, nebo se jim narodilo dítě. Vidíš je, říkala babička, jak září, jak jsou šťastni, jak by rozdali všechno, nebo ve chvíli, kdy se jim stalo něco smutného. Těhle lidí se bojíš? Tyhle nemáš ráda?
Ale pozor! Tenhle člověk by teď mohl být pěkně nebezpečný! Raději se mu vyhni! Ale přesto si ho představ, jak vypadá když je šťastný a pohlaď ho v duchu, vždyť víš, zárodky moci nemoci nakažlivé v sobě taky má, jen ho nakazit!
A tak se doopravdy dívce svět proměnil a dívka nakazila všechny lidi ve svém okolí.
TAK POZOR! MOC NEMOC NAKAŽLIVÁ SE ŠÍŘÍ!
(Humanity´s Team Plus)