SMUTNÉ VZPOMÍNÁNÍ

 

Tehdy mi bylo třicet let. Socialistický režim jsem měla dokonale zažitý, vždyť nic jiného jsem neznala - narodila jsem se v tom režimu, vystudovala, pracovala, vychovávala děti. Revoluce - přišlo to jako blesk z jasné oblohy. Prvním zprávám jsme ani  věřit  nemohli! V televizi a v rádiu nic nedávali, byla to jen šuškanda a tak se jedna známá vypravila do Prahy - podívat se, co se děje, zda-li se vůbec něco děje. Bylo to tak neuvěřitelné - prý jsou plné ulice lidí, všude se zapalují svíčky, policajti rozhánějí studenty vodními děly... Bylo to něco tak nečekaného a neuvěřitelného: spíše bych uvěřila, že v Praze přistáli mimozemšťani  než že začala revoluce, že socialistický režim padne. Následovalo období plné přímo nádherné a všudeprostupující euforie -  když jsme vycházeli do ulic všichni a viděli jsme, že komunističtí pohlaváři můžou jen přihlížet, že s  tím nic  nedokážou  udělat. V každém městě byli lidé na náměstích. Byla nás obrovská síla - bylo nás statisíce a možná i miliony a ta hrstka nahoře mohla jen přihlížet. Ano, nás je většina, v tom je naše síla, jen se ji bojíme projevit. Po 22 letech se z nás stali větší zbabělci než za bývalého režimu. V té době se mnoho mých iluzí zhroutilo. Iluzí, ve kterých jsem byla vychována a kterým jsem věřila. Neměla jsem jiné informace, než ty "oficiální", než to, čím nás strana a vláda denně krmila. Ráda na to vzpomínám. Na to nadšení, na tu jednotu všech lidí, jak jsme všichni táhli za jeden provaz. Nezapomenu na ty naděje, kterým jsme věřili a toužili po jejich naplnění.

Tím horší je po 22 letech moje zklamání. Režim, který máme teď je milionkrát horší, krutější a zákeřnější než byli komunisté. Neexistence práva a spravedlnosti mne osobně trápí a bolí. Věznice jsou nevinnými plnější než za komoušů. Právo a spravedlnost je vyhrazena jen pro ty, kdo na to mají. Propaguje se antirasismus pod záminkou "humánnosti" - ti takzvaně "nepřizpůsobiví" jsou zákonem chránění a tak máme tady "rasismus naopak"! Nechali jsme si rozkrást republiku a nikdo za to nenese odpovědnost. Velkozloději a tuneláři jsou zákonem chráněni (mají na to). Zkorumpovaná vláda je naprosto neschopna cokoli změnit v zájmu občanů - jsou to jen poskoci Bruselu a bojí se jednat samostatně v zájmu nás, občanů. Pokolikáté už od roku 1989 si máme utahovat opasky?! Ne, je potřeba opět vyjít do ulic a na náměstí. Jenže - aha! - jsme natolik připos*aní, že už to nedokážeme. V roce 1989 jsme neměli co ztratit, ale teď? Ale nebojme se, zakrátko opět nebudeme mít co ztratit a tak se snad opět náš národ probudí...

Nejhorším a největším zklamáním je pro mne pak zjištění, že nešlo o spontánní vzedmutí lidu, ale o dloho připravovanou akci! Byli jsme všichni podvedeni! Naše vlast se stala odbytištěm nekvalitních potravin a výrobků a DRANCOVANOU KOLONÍ!

Július Fučík kdysy řekl (Reportáž psaná na oprátce): "Lidé, bděte!"

Dnes bych to řekla jinak:

LIDÉ, PROBUĎTE SE!